Suché práškové lakování zahrnuje nanášení jemných práškových částic na povrch substrátu. K nanášení suchého prášku na substrát lze použít několik technik, z nichž každá má své výhody a vhodnost pro různé aplikace. Mezi nejběžnější techniky patří:
Elektrostatický sprej:
Elektrostatický nástřik je nejrozšířenější metodou pro nanášení suchých práškových barev.
Zahrnuje použití elektrostatické pistole nebo stříkací pistole pro kladné nabití částic prášku, když opouštějí pistoli.
Kladně nabité částice jsou přitahovány k uzemněnému nebo záporně nabitému substrátu, což má za následek rovnoměrné pokrytí.
Tato technika je vysoce účinná a poskytuje vynikající kontrolu nad tloušťkou povlaku.
Vodní postel:
Při způsobu s fluidním ložem se substrát předehřeje a lože práškových částic se fluidizuje vzduchem v násypce nebo nádobě.
Předehřátý substrát se ponoří do fluidizovaného prášku a částice přilnou k horkému povrchu, roztaví se a vytvoří souvislý povlak.
Tato metoda se běžně používá pro potahování součástí složitých tvarů nebo trojrozměrných objektů.
Triboelektrický sprej:
Triboelektrické stříkání zahrnuje použití stříkací pistole, která uděluje náboj částicím prášku pomocí tření (triboelektrický efekt), když procházejí hlavní pistole.
Nabité práškové částice jsou přitahovány k uzemněnému nebo opačně nabitému substrátu.
Tato metoda se často používá pro speciální aplikace a tam, kde elektrostatický nástřik není praktický.
Elektroforetická depozice (EPD):
Elektroforetická depozice je metoda, při které se mezi substrát a protielektrodu aplikuje napětí.
Nabité částice prášku migrují pod vlivem elektrického pole směrem k substrátu a ukládají se na jeho povrchu.
EPD se běžně používá pro aplikace, kde je nezbytná přesná kontrola tloušťky povlaku.
Stříkání plamenem:
Plamenové stříkání zahrnuje zahřívání částic prášku pomocí plamene nebo hořáku a jejich vrhání na substrát.
Teplo z plamene prášek změkčuje a umožňuje mu přilnout k povrchu substrátu.
Tato metoda se obvykle používá pro aplikace tepelného nástřiku, jako je přidání povlaku odolného proti opotřebení nebo tepelné bariéry.
Kabiny pro práškové lakování:
Kabiny pro práškové lakování jsou navrženy tak, aby obsahovaly prášek během aplikace, zabraňovaly přestřiku a zajišťovaly efektivní regeneraci materiálu.
Kabina má typicky systém pro rovnoměrnou distribuci prášku a zachycování přestřiku pro opětovné použití.
Používají se různé konfigurace kabiny v závislosti na velikosti a tvaru potahovaných dílů.
Ruční nebo ruční aplikace:
Pro aplikace v malém měřítku nebo specializované aplikace lze suchý prášek aplikovat ručně pomocí ručních stříkacích pistolí nebo zařízení pro dávkování prášku.
Tato metoda poskytuje flexibilitu, ale může být méně účinná pro velkoobjemovou výrobu.
Volba aplikační techniky závisí na faktorech, jako je velikost a tvar dílů, požadovaná kvalita povrchové úpravy, požadovaná tloušťka povlaku a objem výroby. Každá metoda má své výhody a omezení a výběr správné techniky je nezbytný pro efektivní a nákladově efektivní dosažení požadovaných výsledků nátěru.
